Povodňový plán obce Všenory




Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

  • zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
  • letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
  • letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahující poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
  • zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Obec Všenory se nachází na pravém břehu dolního toku Berounky a tedy na místě dlouhodobě ohrožovaným povodněmi. Kromě samotné Berounky jsou problematickými i místní toky, které mohu při silnějších přívalových srážkách vybřežovat uvnitř intravilánu, především Mokropeský potok. Zároveň, vzhledem ke sklonitosti terénu, při nasycení půdy v lesích a lukách pak během intenzivních srážkek může povodeň ohrožovat obec i mimo vodní toky.
Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území obce Všenory, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

Místa ohrožená přívalovou povodní v povodňovém plánu obce. Data jsou stahována a aktualizována ze systému Ministerstva životního prostředí - POVIS.
 
 

 

Historické povodně

Zprávy o povodních na Berounce jsou datovány již do 10. století, zdrojem je především městská kronice v Berouně.
Historicky největší povodní byla ta z roku 1872:

Pohromu po padesáti letech zrekapituloval redaktor Müller v článku otištěném 25. května 1922 v Národní politice. Hned v úvodu uvedl pisatel čtenáře do děje: "Osudného dne 25. května - byla to sobota - z ničeho se nedalo souditi na blížící se katastrofu. Od rána bylo sice pošmourno, ale proti předešlému dni značně se ochladilo - ba podle jedné zprávy byla zima skoro taková, jaká bývá v listopadu. Jen vrcholky brdských hor byly zahaleny v mlhy, z čehož se soudilo, že nastane deštivé počasí. K poledni se trochu oteplilo, ale vzápětí počaly se tvořiti hrozivé mraky, jež se rychle zhušťovaly, takže záhy nastala na mnoha místech tma, jaká prý v té roční době bývá až k deváté hodině večerní. Lidé byli nuceni rozžehati ve světnicích světla. Po další chvíli spustil se za blesků a hromobití liják, spojený většinou s těžkým krupobitím a tak silný, že obyvatelé postižených krajin hned od počátku jali se s hrůzou tušiti, že je očekává mimořádné neštěstí. Splnění obav nedalo na sebe dlouho čekati. Než uplynula hodina, valily se v potocích proudy, trhajíce hráze rybníků, bořící stavení a odnášející veškerý majetek. A to nedálo se jen na větších potocích, kde se vody sbíhají z širších oblastí, ale iblízko míst, kde vznikají potůčky zcela nepatrné, ba dokonce v místech, kde vůbec za sucha patrnějšího potůčku není, jako například na Krušné Hoře za Berounem, odkudž tenkrát bylo odplaveno na dvě stě sáhů dříví." Tolik v Národní politice k tehdy půlstoletému výročí pohnuté události. Novinové zprávy z doby těsně po pohromě jsou ovšem ještě konkrétnější. Vymezují postižené území na zhruba šedesáti kilometrů dlouhé a dvacet kilometrů široké. Sahalo od Všenor na západ od Prahy podél brdského hřebene až k Rokycanům a pokračovalo přes Kryry na Žatecku, odkud se táhlo přes masiv Džbánu zpět ke Všenorům. Dobový tisk ještě uváděl, že záplavová vlna si v průběhu dvou dnů vyžádala přes dvě stě lidských životů. Škody na majetku byly úředně vyčísleny tenkrát astronomickou částkou 7 178 089 zlatých. A jak to přečkala železnice? Ani před kolejemi se povodeň před jedním a čtvrt stoletím nezastavila. Z novinových zpráv se tehdejší čtenář dozvěděl, že zničeny byly tři velké železniční mosty: u Mokropes a Stašova.

Česká západní dráha byla poškozena na 50 místech (např. zanesení tratě kamením, zatopení nádraží v Karlštejně, stržení strážního domku u Srbska). V Dolních Mokropsích byl k ránu 26.5.1872 stržen železniční most.

Po Berounce plaval nábytek, postele s peřinami, stolky, psi s boudami, dobytek, dítě v kolébce. Doplavaly sudy s pivem i dřevěné uhlí. Tyto věci se nahromadily u Lipenců. Tři mrtvé ženy, které sem připlavaly od Plzně, byly pohřbeny na hřbitově u kostela sv. Václava v Horních Mokropsích. V Dolních Mokropsích bylo zničeno 6 chalup.

Zřícený jednokolejný železniční most Dolní Mokropsy - 1872Zřícený jednokolejný železniční most Dolní Mokropsy - 1872

Významnými byly také povodně z válečného a poválečného období, které nastaly při mohutných oblevách po tuhých zimách v letech 1940, 1941 a 1947, které jsou popsány v publikaci Ladislava Novotného 'Dolní Mokropsy 1088-1988':

V lednu 1941 byly velké mrazy. Ty přišly už před vánoci. Navíc napadla spousta sněhu. Všichni práceschopní občané odklízeli z ulic sníh. „V první polovině ledna 1941 přišla po dřívějších tuhých mrazech náhle obleva a na Berounce se mezi Řevnicemi a Kazínem v noci z neděle na pondělí 27.1. hnuly ledy, které se u Kazína nakupily na pevnou hráz. Voda vystoupila ze břehů a zatopila celou kotlinu od Kazína až po Dobřichovice. Hladina vody stoupla u nás v Mokropsích o 462 cm. To je druhý známý nejvyšší stav… Skoro celý dobřichovický most byl zatopen, a proto musela být přes něj zakázána doprava. Chodci mohli chodit jen na vlastní nebezpečí. Měšťanská škola v Dobřichovicích měla zatopené celé přízemí. Během týdne nastaly opět mrazy, které zabránily dalšímu stoupání vody. Němečtí vojáci – ženisté potom v pátek a sobotu ledy rozstříleli a voda prošla až k Radotínu.  Dne 10. února 1941 následkem rychlého tání znovu stoupla voda a zalila kotlinu mezi Řevnicemi, Lety, Dobřichovicemi, Všenory, Horními a Dolními Mokropsy a přerušila okresní silnici od Vráže k Dobřichovicím. Louky a pole byla zanesena ledovými krami, chaty při toku povětšinou rozdrceny.  Současně byla zatopena i krajina mezi Černošicemi, Lipany, Lahvicemi, Zbraslaví a Radotínem až k Chuchli. Kry zůstaly i zde ležet, ale již ne v tak nebezpečném množství jako u Řevnic a Dobřichovic, kde ledové přehrady dosáhly výše až 4 m. Příšerný byl pohled na usedlosti a domy pod školou v Dobřichovicích, kde ledové kry stály až do výše podkroví. Tato velká voda způsobila ohromné škody, které ještě byly znásobeny tím, že to bylo v období velkého nedostatku, který přinášela válka. Tato povodeň posunula most v Dobřichovicích o 30 cm.“

V posledních letech byla obec Všenory zasažena povodněmi v letech 2002 a 2013, zpráva OÚ Všenory:

Do pondělka 12.8.2002 byl na řece Berounce dvakrát vyhlášen a zase odvolán druhý stupeň povodňové pohotovosti. Definitivní vyhlášení bylo v pondělí dopoledne a pak následoval třetí povodňový stupeň.

 

Večer Beroun hlásil průtok 538 m3/s, následovně 590 m3/sec. V úterý 13.8.2002 ve dvě hodiny v noci voda stoupla na 700 m3/s, v pět ráno to bylo 900 m3/s.

 

Voda stále stoupala a ve středu 14.8.2002 nastala brzy ráno kulminace. Maximální průtok dosáhl zhruba 1800 m3/s.

 

Začaly problémy, v dané situaci obvyklé, výpadek elektrického proudu, telefonů, mobilů. Elektřina nakonec nešla v zatopených oblastech, ostatních částí se to netýkalo. Přesto, že vše probíhalo v podstatě za pochodu a za ztížených podmínek, komunikace zúčastněných fungovala.

 

Lidská solidarita, naštěstí obvyklá v takových chvílích dobře fungovala (používání vlastních aut, když veřejná doprava nefungovala, finanční dary, pomoc ve formě lůžkovin, lehátek, spacáků atd.).

 

Evakuováno bylo 150 lidí ze 43 zatopených domů a chat. Provizorní azyl ve školní jídelně bylo nuceno využít asi 30 lidí včetně chatařů. Ostatní se uchýlili k příbuzným nebo ke známým.

 

Nepřetržitý dispečink na obecním úřadě zajišťoval kromě požadavků na materiál, pomůcky atd. také občerstvení pro lidi pracující v zátopových oblastech (např. káva, polévka, balíčky studeného jídla atd.). Velkým problémem byla pitná voda. Zatopené studny byly opakovaně zaplavovány z okolního, vodou nasyceného terénu.

 

V sedmi obcích okresu Praha-západ platil od 1.9. 2002 stav nebezpečí. Toto opatření umožnilo starostům provádět snáze a rychleji administrativní a organizační úkony při odstraňování následků povodní. Tento stav navazoval na ukončený stav nouze vyhlášený vládou do 31. srpna. Oba mimořádné stavy, nouze i nebezpečí, umožňují úřadům a starostům obcí regulovat vstup, pohyb a pobyt osob v místech postižených záplavami, požadovat pracovní výpomoc, stavební a dopravní prostředky a k řešení krize využívat i občanů v civilní službě. Jednalo se o Dobřichovice, Dolany, Lipčice nad Vltavou, Roztoky, Řevnice, Štěchovice a Všenory.

Zaplavená silnice u hradla v Horních Mokropsech – Všenory 2002

 Zaplavená silnice u hradla v Horních Mokropsech – Všenory 2002