Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

• zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků

• letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích

• letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)

• zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů

Na území obce Kozolupy lze předpokládat potenciální možnost vzniku všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů. Přirozenými povodněmi je obec Kozolupy ohrožena jak v období jarního tání (obzvlášť pokud je tání kombinováno se srážkami), tak zejména v letním období, a to při dlouhotrvajících regionálních deštích a při krátkodobých srážkách velké intenzity (přívalová povodeň). 

Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území obce Kozolupy, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

Historické povodně

Na území obce Kozolupy se vyskytují povodně poměrně často. Jedná se o zimní a jarní povodně z intenzivního tání sněhové pokrývky i o letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti.

Z posledních let je možné za největší označit letní povodně z roku 2006 a zimní povodně roku 2011. Při povodni v roce 2006 při kulminaci 29. 5. 2006 činil průtok na odtoku z VD Hracholusky 126,0 m³/s při vodním stavu 372 cm. V roce 2011 pak byl dokonce překonán historický rekord, kdy kulminační průtok pod VD Hracholusky 16. 1. 2011 činil 145,0 m³/s, což představuje nejvyšší hodnotu za dobu provozu VD Hracholusky. Přestože tato hodnota odpovídá „pouze“ pětileté vodě, došlo k rozsáhlým rozlivům v oblasti pod vodním dílem.

Vybrané nejvyšší zaznamenané vodní stavy v hlásném profilu Mže, VD Hracholusky