Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

• zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
• letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
• letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahující poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
• zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů

Městys Knínice byl postižen povodněmi několikrát. Již první zmínky o povodních pochází z roku 1882. Dále pak z roku 1901, 1904, 1915, 1929, 1936, 1938, 1947, 1955, 1956, 1963, 1964, 1965 a 2010. Největší riziko ohrožení povodní je ve spodní části městyse, u koryta toku Semíč. V případě, že dojde k zanesení koryta toku nebo ucpání kanalizace, hrozí v této části zaplavení sklepů. 
Území městyse Knínice může ohrozit i vodní tok Knínický potok - zejména propustek u fotbalového hřiště. V minulosti došlo k vybřežení koryta a došlo tak k zaplavení hřiště a zanesení bahnem. 

Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území městyse Knínice, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

Historické povodně

Pohled do historie obyvatel a domů městyse Knínice

1882
V knínické kronice se nejstarší zmínka v souvislosti s počasím vztahuje k 15. srpnu 1882. Toho neblahého letního dne se nad Malou Hanou přehnala průtrž mračen, v jejímž důsledku se ze svých břehů vylil potok Semíč. Voda se hnala tak prudce, že zbořila všechny místní mosty včetně toho největšího, dvě sta let starého zděného mostu pod mlýnem. Jak zápis dále uvádí, z domů byl povodní nejvíce zasažen Jarošův mlýn, kde mlynářovi tekla voda okny do maštale a chléva, kde se utopili dva koně, dvě prasata a všechna drůbež. Značnou škodu zaznamenali i sedláci na Trávnikách, v Dolních podsedkách a při jižní straně náměstí. Všude zde se totiž dostala voda do stodol, kde napáchala nemalé škody na právě svezeném obilí.

1879
Velké štěstí měly Knínice a s nimi i Šebetov o tři roky dříve, přesněji 25. června 1879, kdy nějakým zázrakem unikly velkému krupobití, které se přihnalo na Malou Hanou od Velkých Opatovic. Očitý svědek, světelský písmák Karel Müller popisuje, že kolem šesté hodiny večerní se mohutný černý mrak stočil nad Světlou a během následujících deseti minut z něho padaly kroupy o velikosti vlašských ořechů či dokonce holubích vajec. Poté ještě následovala dvouhodinová bouřka, při které se z oblohy lily takové proudy vody, že celá Světlá byla jedno velké jezero. Vůbec r. 1879 byl rokem velkého mokra, neúrody a hladu. Zima byla skoro bez sněhu a poměrně mírná. Poté přišlo celkem příznivé jaro, na konci dubna.

1901, 1904, 1915
Knínická kronika zmiňuje větší krupobití v r. 1901 a také v r. 1904, kdy „hrozné krupobití“ postihlo městečko hned dvakrát. Způsobená škoda činila odhadem 91 000 korun. K zaznamenání také stojí silná bouře spojená s lijákem a větrnými víry, která se nad Knínicemi přehnala 25. června 1915 a - jak zmiňuje kronikář Alois Ferulík - nadělala veliké škody především na obilí, čímž ztížila žně.

1929
Do paměti se lidem vepsal především rok 1929. V létě se dostavil další extrém. Koncem června vystoupala teplota na slunci téměř až k +50°C. Následovaly silné bouřky doprovázené lijavci a co hůře, krupobitím, kterého se naši dědové obávali ze všeho nejvíce. K 5. červenci Alois Ferulík poznamenal: „Strhla se hrozná vichřice a lijavec, mnoho stromů bylo vyvráceno a rozlámáno, ploty povaleny, střechy a štíty domů rozmetány. Vichr uchvátil celou střechu (i s krovy) velké kůlny u sladovny v Šebetově a mrštil jí přes patrové obytné stavení do panské zahrady. Současně spadla do dvora sladovny plechová střecha z přilehlých budov s takovým rachotem, že se tamější obyvatelé domnívali, že nastal soudný den. Modlíce se, očekávali vyděšeně ve sklepě svou poslední hodinu.” Největší běsnění trvalo pouhé tři minuty. Za tuto dobu stačila vichřice napáchat v lesích šebetovského velkostatku kolem Babylonu vysoké škody (odhadem za 100 000 Kč).

1936
V květnu roku 1936 přišly veliké lijáky. Po jednom takovém o neděli svatodušní 31. května se nešťastnou náhodou utopil v rozvodněném Semíči pětiletý chlapec.

1938
Dne 1. září 1938 byla velká povodeň, která způsobila mnoho škody hlavně v údolí Bělé a na Melkově. Z Kořeňáku vynesla voda na luka spousty kamení, Višňák vytvořil nové koryto a zanesl kamením louku nad zrušeným melkovským rybníkem. Voda pobořila část domu hajného a stodolu. (Kořeňák a Višňák jsou levobřežní přítoky Bělé). Poté, co na podzim Alois Ferulík navštívil Melkovské údolí, zaznamenal do kroniky, že mu rozervané břehy a zničené lučiny připomínaly zkázu vlasti způsobenou mnichovskou konferencí.

1955
Dne 14. 7. 1955 se přihnala bouře s průtrží. Voda zaplavila louky, prorvala hráze a břehy u potoka a nadělala mnoho škody na úrodě.

1956
Dne 3. března 1956 se v důsledku náhlé oblevy rozvodnil Semíč a jeho voda zaplavila Horní i Dolní Trávníky. Další povodeň se přihnala 14. června korytem potoka od Vanovic, kde v tu chvíli zuřila silná bouřka. Voda znovu zaplavila obojí Trávníky a - jak uvádí kronikář - odnesla s sebou mnoho sena.

1963
Sněhová nadílka (až 50 cm) a poměrně nízké teploty (až - 24°C) se nevyhnuly ani lednu a únoru roku 1963. Po 10. 3. přišlo náhlé oteplení. Opět se rozvodnil Semíč a zaplavil okolní louky. Květen byl velmi deštivý. V červnu se nad Knínicemi přehnaly tři velmi silné bouřky.
Dne 11. 6. průtrž mračen, spousty vod odplavily mnoho sena z právě pokosených luk. Zaplaveny Horní a Dolní Trávníky.
Dne 14. 6. náhlá bouře s notným deštěm a krupobitím.
Dne 22. 6. zase silná bouře s vichřicí. Poškozeny u některých budov střechy a polámány stromy. Rozlomen kaštan u sv. Trojice. U kravína přetržen drát elektrického vedení. Zabit kůň JZD, který tudy právě projížděl. Počasí se uklidnilo až po 23. 6.

1964 a 1965
Poslední velké povodně potrápily Knínice v r. 1964 a dále v červnu 1965, kdy po předchozích několik týdnů trvajících deštích se Semíč opět vylil ze svých břehů. Nejvíc postiženy byly Dolní Trávníky.

2010
Ze dne 2. 6. 2010 má městys Knínice pořízen videozáznam povodně.